Časopis KAM po Česku č. 11/2017

Blíží se ale také čas adventní, který mám od dětství z duše rád. Když mám své dny, zapálím adventní svíčky, postavím Ladův betlém, poslechnu si koledy a nezapomenu koupit jmelí. Dokonce pak nelením a zajdu k sv. Jakubovi na půlnoční. Asi proto, že jako křtěnému katolíkovi, který v obecné škole chodil na náboženství, mi uvnitř cosi uvízlo. Co přesně, to nevím. Vím jen, že nejsem příznivcem žádného náboženství. Věřím spíše v člověka či osud. Vím ale, co je hřích, a cítím, když jej páchám. Vánoce vnímám jako výročí těch prvních a jediných Vánoc před tisíci lety, na druhé straně ctím české Vánoce, zvláště bez hromad dárků, Santů a Mrazíků.

To mi připomíná, onehdy nechtěl nechat odejít Albert Einstein poslíčka tokijského hotelu bez tuzéru. Snad pro svou šetrnost, snad neměl drobné. Jisté je, že mu dal dva německy psané lístky. Na jednom z nich stálo: „Pokud budete mít štěstí, budou mít tyto poznámky jednou větší cenu než nějaké spropitné.“ Pikolík štěstí měl, po 95 letech se lístky vydražily a zaopatří jeho potomky na dlouhá léta. Proto mějme i my na paměti věci, které nám mohou přinést radost i štěstí. Važme si dobrého, co nám život přináší. Není to všelék, ale máme možnost se sami sebe každé ráno zeptat: „Žiju ve špatném, nebo dobrém světě?“ A jen my sami si také odpovíme. Klidný a ve zdraví prožitý adventní čas i zbývající dny roku svým čtenářům přeje redakce KAM po Česku.