Časopis KAM po Česku č. 5/2016

Máj je časem lásky, kdy lidmi vlivem Venuše cloumají testosterony, hormony i zakořeněné tradice. Kdo ví, byla-li to řecká Afrodita, římská Venuše, slovanská Lada či jiná bohyně lásky, která ruku Máchovu vedla k napsání veršů: „Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.“ Snad i tyto verše zapříčinily, že láskou zmítaní potomci homo erectus se mění v něco, co by se freudovsky vyjádřilo jako: „Láska? Člověk se mění z housenky v motýla, miluje-li.“

Člověk je ale z opic a zdědil řadu chování od zvířecích předků. Evoluce zla zmiňuje čtyři typy jedinců – první je manipulativní, zrádný, druhý asociální, nelítostný, bezcitný, třetí velikášský, pyšný, antipatický a čtvrtý má radost z krutostí. Je však dokázáno, že pro lidské i zvířecí komunity jsou všechny typy přínosné, protože ostatní nutí být ve střehu a pečlivě zvažovat, komu věřit.

Vraťme se ale na zem, domů, nově do Czechie. Věděli jste, že jen každý desátý Čech vyjmenuje naše národní parky a jen zlomek populace zná alespoň jeden živočišný druh, který je u nás kriticky ohrožen? Tak tedy, máme čtyři národní parky – Krkonošský, Šumavu, Podyjí, České Švýcarsko – a mezi kriticky ohrožené druhy patří především kočka divoká, medvěd hnědý, netopýr brvitý, černý, velký a pobřežní, plch zahradní, sysel obecný, tchoř stepní, vlk obecný a vrápenec malý i velký.

Celosvětově roste také poptávka po antistresových omalovánkách pro dospělé. U nás to má vliv na převis poptávky v KOH-I-NOORu a v USA z toho šílí po pastelkách Progresso. Přestože se omalovánky u nás těší oblibě už dva roky, stále více trpíme, přinejmenším nedostatkem pastelek o 72 nebo dokonce 120 barvách. Trpíme ale také na silnicích, kde nedbáme pravidel šťastného návratu, zvláště pak na silnici I/13 u Bílého Kostela nad Nisou, na I/35 u Podhorního Újezdu a na silnici I/7 u Slaného. Proto si raději malujte, než abyste divočeli za volantem.